PÁTRÁNÍ PO ŘECKÉ HISTORII I.

10. listopadu 2007 v 19:46 | Fixta |  ČERNÉ RUBÍNY
Theodor Maxmilián von Wittelsbach, potomek kdysi vládnoucího rodu v Bavorsku, procházel právě krizí středního věku. Byl vdovec, otec skoro dospělé dcery, na níž pro samou práci v muzeu, které vedl, neměl čas. Po smrti jeho ženy, se mu odcizila a on přemýšlel, jak se k ní má přiblížit. Nevěděl si rady. No vždyť byl přeci muž a ti málokdy vědí, co trápí ženy, zvlášť když dospívají. A Elisabethě bylo sotva 18. Teď po smrti manželky to bylo ještě horší. Seděl ve své kanceláři, myslel na dceru a na ženu. Přemýšlel o tom, jak to bylo krásné, když Urschula žila. Když se vracel z práce domů, ona mu nalila drink, dala večeři, poté ho masírovala. Vzpomínal na příjemné dotyky jejích rukou a na slova, která říkala vždy, když měl potyčku se Sissi. ,,Až tady jednou nebudu, kdo vám bude dělat tlumočníka. Už to vidím, jednou se mi umlátíte." A teď tu nebyla. Chyběla mu. Co si bez ní počne? Jak si poradí s Elisabethou? Za týden odjížděl do Řecka. Chtěl jí vzít sebou, ale nevěděl jak jí to má říct. Věděl, že se hádce nevyhne. ,,Ach kdyby tu tak byla Uschi." Ale nebyla. Musel si poradit sám. Z tohoto toku myšlenek ho vyrušila asistentka. Vešla jako obvykle bez zaklepání, které by asi stejně při svém zamyšlení neslyšel. ,,Tady máš ty dokumenty Theo." Neslyšel jí. ,,Tady máš ty dokumenty, Theo." Probral se. ,,A, co? Ach tak Luiso." Stála tam a se starostí se na něj koukala. Znala Theodora přes 15 let. Poznala, když měl potíže. ,,Copak tě trápí?" Mávl rukou. ,,nic." Posadila se naproti němu. ,,Nepovídej nic. Vidím, že tě něco trápí." Podíval se na ní nevrle. ,,Když říkám, že nic, tak nic." ,,Proč vy, mužští máte tu tendenci své pocity nevyjadřovat. To si myslíte, že vám na to skočíme? Děláte ramena, ale ve skutečnosti jste slabí jako mouchy. Proč neřekneš, že máš starosti se Sissi." Otočil se k ní zády. ,,Když to víš, tak proč se ptáš? Copak bys mi ty, která má jenom syna, mohla nějak pomoct?" Zamračila se. ,,To víš, že mohla. Jsem přece ženská a ty můžou dívkám v dospívání nejvíc pomoct. Tak nedělej tajnosti a vyklop vo co go." Usmál se na ní. ,,Nevím si rady s Elisabeth. Vyhýbá se mi. Nechala se přeřadit na jiné gymnázium do Berlína, aby se mi mohla vyhnout. Víš Luiso od smrti Urschuli je uzavřená. Mám o ní strach a nevím jak jí mám pomoct. Dokonce začala provozovat i esoteriku, aby utekla před realitou. Snad proto se po maturitě nechala zapsat na psychologii. Má k okultismu nejblíž. Ale to není hlavní důvod mých starostí. Za týden odlétám do Řecka. Ale co to povídám. Vždyť to víš. Jedeš se mnou. Rád bych jí tam vzal sebou. A nevím jak jí to mám říct. Už teď vím, že se budeme hádat. Tak paní psycholožko, raď." ,,A co chceš slyšet", zahuhňala Luisa. ,,Já bych jí postavila před hotovou věc, ale varuji tě, musíš se do ní umět vcítit. Vědět co by ona očekávala od této cesty. Víš Theodore myslím, že si trochu sobecký. Myslíš stále na to, že si ztratil ženu, ale zapomněl si na to, že Sissi ztratila matku. To je mnohem horší, obzvlášť nyní, když dospívá, a kdy jí nejvíc potřebuje. A nezapomeň Sissi není dítě, ale žena." Wittelsbach se ušklíbl. ,,Myslím, že vím, co budeš dělat v Řecku. Chůvu mé dceři." Luisa se trochu urazila, pak vstala. ,,No, já půjdu. Mám doma nezletilé dítě, které si myslí, že když mu bude 16, bude si hrát na dospělého. To víš Theo, ani já to nemám jednoduchý. Tak se tu zatím měj. A neboj, se Sissi to dobře dopadne. Kdyžtak mi brnkni. Čau." Odešla a on znovu upadl do svých myšlenek. Ani neotevřel akta, která mu přinesla. Přemýšlel stále jak na svou dceru. Luisa mu chtěla vše zjednodušit. A zatím mu to všechno se svýma radama zkomplikovala. Podíval se na stůl, vzal tašku, dal do ní desky, pomalu vstal od stolu, rozhlíd se po kanceláři a pomalu odešel.
Když přišel domů, čekala ho tam Sissi. Theodor jí dobře slyšel, jak pobíhá po kuchyni. Štrachá v zásuvkách, jak nemůže nic najít nadávajíc na Theodorův nepořádek. Neměl odvahu se jí ukázat a neměl náladu se s ní hádat. Raději nezpozorován se zavřel do své pracovny. Posadil se za stůl, zapl svůj počítač, otevřel aktovku a vyndal z ní desky s dokumenty. Otevřel je, ale pak je zase zavřel. Pro všechy starosti s dcerou se nemohl na nic soustředit. Koukal do prázdna a přemýšlel nad nesmrtelností chrousta nad polárním kruhem. Bál se přijít Alžbětě na oči. Nevěděl co jí řekne. Odpověď přišla sama. Dvěře pracovny se pootevřely a vykoukla z nich Elisabeth. ,,Ty už jsi doma? Neslyšela jsem tě přijít. Budeš jíst?" Podíval se na ní. ,,To víš, že budu. Za chvíli sem tam." Dal desky opět do aktovky. vypnul počítač a zhasnul lampu. Přišel do jídelny. Sissi mu hned nandala a podala mu talíř. Pak naložila také sobě a posadila se. Theo se v jídle nimral. Vlastně ani neměl hlad. ,,Nechutná ti?" zeptala se ho, když viděla, jak se v jídle šťourá. ,,Ale jo. Vlastně ani nemám hlad. Chtěl jsem s tebou mluvit. Ale nevím, kde začít." Pokrčila rameny. ,,No tak mluv. Chceš se zeptat na školu? Jde mi to skvěle. Maturita dopadla výborně. A už se těším na univerzitu." Pousmál se. ,,To je dobře, že se těšíš, ale o tom jsem nechtěl mluvit. Co by si řekla prázdninám v Řecku?" Zamračila se. ,,Sotva jsem přijela už se mě chceš zbavit. A já myslela, že aspoň tohle léto bude naše. To máš už náhražku za mámu? Já bych ti překážela. Tak mě raději pošleš na cesty. To ti pěkně děkuji za hezké prázdniny. Řekneš mi aspoň kdo to je? Je to ta tvoje sekretářka Englová, viď? Co na ní vidíš? Vždyť je malá a odporně tlustá. A navíc toho jejího kluka bych zrovna za bráchu nechtěla!" ,,No tak Elisabeth, takhle o paní Englové nemluv. Přiznávám, že je trochu při těle, ale je mi velkou oporou, když ty jsi v Berlíně. A propos do toho Řecka pojedu taky. Jedu tam na služební cestu a tak mě napadlo, že bych tě mohl vzít sebou, když máš ty prázdniny." Sissi se zamračila ještě víc. ,,Englová pojede sebou?" ,,Ano, paní Englová pojede také." ,,Tak to nikam nejedu. Kořena nikomu dělat nebudu. Jeď sám a hezky si to s Englovou užij!" ,,A co chceč tady sama dělat? Zabývat se těma svýma nesmyslama? Utíkat před realitou? Začni žít milá Sissi a nepohřbívej se za živa. Mámu ti to stejně nevrátí." Rozplakala se. Přaštila příborem a odběhla do svého pokoje. On uklidil nádobí a šel opět do své pracovny. Ráno vešel do kuchyně, nalil si kávu, posadil se ke stolu, přitáhl si popelník a zapálil si. ,,Měl bys toho nechat, nebo příjdu taky o tebe" prohlásila Elisabeth, když přišla. Mávl rukou. Sissi si nalila trochu kávy a posadila se k němu. ,,Trochu jsem o všem přemýšlela. Myslím, že do toho Řecka s tebou pojedu." Vstal, oblékl si sako, vzal tašku a než odešel povídá: ,,To si mi udělala radost. večer si o tom promluvíme. Pa. Na druhý týden seděli všichni tři v letadle. Theodor pročítal materiály ke své práci, Luisa si prohlížela módní časopis a v duchu litovala svých kil ježto jí bránily nosit šaty, které se jí tak v časopise líbily. Jediný, kdo se nudil byla Sissi. Dívala se z okna, přemýšlela co bude sama dělat v Řecku, pak sáhla do tašky a vytáhla z ní knížku psychologie. Začetla se. ,,Myslel jsem ,že máte prázdniny od toho, aby jste si odpočinuli a ty se tady moříš s psychologií" pravil Theodor, když viděl jak se Sissi snaží usilovně učit. Ta jen mávla rukou a nevrle odpověděla: ,,Budu mít toho moc. Musím se na nový rok nějak připravit. A navíc se tu děsně nudim." mmJestli se nudíš, tak se věnuj Luise" šťoural do ní Theo. Englová nemohla přeslechnout rozhovor mezi otcem a dcerou a sušše se do něj vnutila. ,,Nevadí vám moje přítomnost? Pakliže ano, mohu si přesednout. Myslím, že to nebude takový problém." Wittelsbach kterýž to seděl na kraji se po palubě rozhlédl s konstatováním, že to problém bude. Jelikož letadlo je zcela zaplněné. ,,Jo pro našince se cesta do Řecka stále vyplatí. Abych nezapomněl", pokračoval v řeči k Luise ,,na letišti nás bude očekávat profesor Raný." ,,Kdo to je?" zeptala se. ,,Náš spolupracovník z Prahy. Má spezializaci na antické umění, takže nám bude v letčems nápomocen. Kromě toho je to můj přítel. Znám ho už od předposlední cesty do Řecka. Tak vás hned seznámím.
Když dorazili do Athén, zmíněný profesor už na ně netrpělivě čekal. Postával u východu, koukal nedočkavě na hodinky, rozhlížel se zda Wittelsbacha i s doprovedem neuvidí. Ale protože byl malé postavy a lidí na letišti bylo moc, musel se při rozhlížení trochu odrazit od země, což při jeho vzrůstu a ne příliš štíhlé postavě, vypadalo komicky. Ale nakonec se jich přeci jen dočkal. Se supěním a kapesníkem v ruce, s nímž si utíral pot z pleše, se k nim přihrnul. ,,No konečně Theo, že si dorazil. Už vás tu půl hodiny čekám." Uvítal je. ,,Poslyš Anton, co že si tak uřícený?" ,,Povětří hochu, povětří. To víš hochu, nejsem žádný mladík. 70 na krku, to už není na trajdání po vykopávkách. Jo, když mi bylo jako tobě..., ale koukám že si nepřijel sám. No je vidět, že si mladej, svobodnej, furt obklopenej ženskejma. No doufám, že nás představíš?" Theodor postavil kufry a ukázal do leva. ,,Toto je paní Luisa Englová, moje asistentka a tato mladá dáma dcera Elisabeth. Dámy dovolte, abych vám představil profesora Karlovy univerzity v Praze, pana Antonína Raného." Profesor se způsobně uklonil řka: ,,Těší mě Raný. Profesor." Po nutném odbavení zamířili k hotelu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Krista Krista | 27. prosince 2007 v 22:43 | Reagovat

Dobrý a vtipný.Jen tak dál.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama