ŘECKÁ HISTORIE II

10. listopadu 2007 v 18:08 | Fixta |  ČERNÉ RUBÍNY
Ráno byl v Athénách povyk. Městem běhala královská stráž. Až místní drbny, které tehdy stejně jako dnes, fungovaly jako místní zpravodaj, roznesly po městě, že z obchodu zlatníka Hefita se ztratil vzácný náhrdelník, který si u něj objednal sám král, jež toho chtěl věnovat své něvěstě co svatební dar. A tak stráž prohledávala dům od domu, aby hledanou věc našli. Tak došli k domu hrnčířky Dafné. Děvče se zrovna chystalo k odchodu. Dalo babičce snídani a na stůl jí položila cosi zabaleného v bílém plátenku se slovy: ,,Tohle jsem ti včera zapomněla dát. Vše nejlepší!" Políbila jí něžně na tvář, vzala nůši a ubírala se k odchodu. V ten moment vtrhli do místnosti vojáci, začali po pokoji běhat, vše prohrabávat, kramařit, rozbordelářovávat a vůbec dělali kolem sebe strašný nepořádek a hluk. Obě ženy se na to dopuštění dívali se strachem v očích. Když už vše nasvědčovalo tomu, že odejdou s nepořízenou, otevřel jeden z vojáků tu malou skříňku stojící v rohu. Jakmile jí otevřel, jeho výraz ve tváři se mu vyjasnil, otočil se na velícího důstojníka, pak sáhl do skříně a vyndal z ní náhrdelník. Velitel šperk převzal a přistoupil k děvčeti, třesouc jím před jejíma očima, se zaťatýma zubama jí oznamoval: ,,Tak holubičko, spadla klec, půjdeš s námi. Odvést!" Vojáci se dívky chopili, ta se ani nebránila.
Když vojáci napochodovali do trůnního sálu, hodili děvče na zem jako kus hadru. velitel přistoupil ke králi podával mu svůj nález šeptaje mu něco do ucha. Král se přitom upřeně díval na Dafné. Když ozbrojenec došeptal, co chtěl došeptat, vyzval Kalikos předvedou, aby vstala. I počal se jí vyptávat. ,,Jak se jmenuješ?" Děvče se třáslo a z celého sledu událostí nemohlo vypravit ani hlásku. ,,Neumíš odpovědět, když se tě ptá král?", zahromoval velitel. ,,Dafné veličenstvo", odvětila tiše dívka třesoucím se hlasem. ,,Nahlas", zaburcoval znovu velitel. Děvče to ještě jednou zopakovalo. ,,A čím se živí?" ,,Jsem hrnčířka veličenstvo." Král zvedl ruku, ve které držel šperk. ,,Zná toto?" Děvče zavrtělo hlavou. ,,Tak jak vysvětlí, že to naše stráž našla právě u ní?" Pokrčila rameny. Už se zdálo, že jeho rozhovor nikam nepovede. Když v tom přiběhl do sálu jakýsi královský úředníček, sotva popadaje dech, oznamoval králi, že před branami paláce stojí jakýsi důvěryhodný člověk ježto by chtěl podat svědectví stran krádeže králova náhrdelníku. ,,No nekoukal a poslal ho sem." Ouřada se uklonil a šel tedy pro svědka. Do místnosti přišel Pelithos. no přišel, on se totiž nezapoměl na královskou audienci řádně posilnit. Vrávoravým krokem přistoupil před trůn. Král se na něj podíval a počal mít pochybnosti o důvěryhodnosti tohoto svědka. Podíval se na velitele, ten krčíc rameny řka: ,,No jiného veličenstvo nemáme. Nikdo se nechtěl přihlásit." král znechuceně začal výslech. ,,Řekni mi jak se jměnuješ a čím se živíš?" ,,Jmenuji se Pelithos", soukal ze sebe, ,,a jsme hrnčíř." ,,U mocného Dia, zas další hrnčíř." Pak však změnil téma. ,,No co víš o té krádeži?" Pelithos usilovně přemýšlel, pak řekl: ,,Byl jsem včera u Hefita v krámku, abych obhlédl co je u něj nového. A právě tou dobou tam přišla tahle" ukázal na Dafné, přičemž zavrávoral. A jak se snažil najít rovnováhu, vypadal jak stará oliveň v silném větru. Krále to trochu rozesmálo, ale pak našel svoji důstojnost a pozorně doposlouchal Pelithovo svědectví. ,,No odcházel jsem z krámku dřív a ať mě velký Zeus ztrestá jestli lžu, ten šperk tam ještě byl." Král už neměl trpělivost dál se bavit s Pelithem, který by stejně v tomto stavu mu nic rozumného neřekl, pročež ho gestem propustil. Když Pelithos vyšel z paláce mnul si ruce jak to Dafné zavařil. Pak si vzpomněl na Hefita. Zašel k němu podával mu měšec s penězi řkouc: ,,Jestli se tě bude královská stráž ptát jestli po mém odchodu byl na pultě, řekneš že jo." Zlatník měšec přijal a přikývl, že to tak řekne. Jen co hrnčíř opustil jeho krám už tu byla královská stráž.
Zatím šel hrnčír spokojeně domů. Cestou ho odchytla Farimé, s obavou o vnučku se ho vyptávala. Pelithos jí začal uklidňovat: ,,Jen klid Farimé, byl jsem teď v paláci a svědčil jsem v Dafnin prospěch a král slíbil, že až si moji výpověď ověří, tak Dafné pustí." Farimé se ulevilo. Poděkovala Pelithovi za dobré zprávy a oba se rozešli. Mezitím v paláci byla Dafné podrobována stále výslechu. ,,Tak ještě bude zapírat?" ptal se jí král a vstal se slovy: ,,Za krádež z královského majetku je smrt, ale když se přiznáš zvolím ti mnohem mírnější trest. Tak co vzala si ten šperk?" Hrnčířka zavrtěla hlavou. ,,No jak chceš." Kolikos se vrátil k trůnu a odtamtud začal udílet pokyny. ,,Hoďte jí zítra rybám." Jak bylo rozhodnuto, tak se i stalo. Na druhý den ráno vedli vojáci hrnčířku k útesu. Jak procházeli městem tvořil se za nimi zástup čumilů a zvědavců. Došli na místo určení. Velitel královských stráží vytal z poza opasku pergamen, rozvinul jej a počal číst: ,,Za krádež královského majetku se Dafné hrnčířka odsuzuje k trestu smrti utonutím." To dočet, snivul papír, dal si jej znovu za opasek a dal pokyn vojákům. Ti přehodili pytel přes děvče, zavázali a na tři jí hodili do moře. Mezitím ve měste v malém domku Farimé celá nedočkavá čekala na vnuččin příchod. Ale přotože samou nervozitou nemohla sedět, vzala džber a vydala se ke kašně pro vodu. Jen co došla ke kašně, vyslechla si rozhovor dvou žen. povídali něco o nějakém děvčeti, které bylo dnes ráno hozeno na králův příkaz do moře. Farimé se zmocnila úzkost. Měla však od bohů vzácný dar, který celá léta kvůli šťouravým a závistivým lidem musela skrývat. Jak rozhovor vyslechla, chvátala domů, zavřela se do své tajné komůrky, rozdělala oheň, nalila do kotle vodu a hodila doň květy mandragóry a blínu černého. Před očima se jí zjevil obrázek, který s obavami tušila, uhasila oheň a rychle se vydala do paláce.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama